Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem

March 10, 2019

 Jestliže po něčem toužíme je jedinou naší povinností se nebát. Jestliže jsem chtěla zažít něco nevšedního bylo jen na mě vysoupit z auta na hranicích Belize  a Guatemaly  a přes hranice do Guatemaly přejít pěšky s malým baťůžkem na zádech, nechat si dát razítko do pasu a hned za hranicema nastoupit do autobusu za pár kaček, co mě dovezl do městečka Flores u krásného jezera, a to jsem ještě nevěděla, že za dva dny právě u tohoto jezera narazím na malý zázrak, alespoň v mých očích.

 Do hotýlku zamluveného přímo u pyramidy Tikal dnes již nic nejede, tak musím poprosit soukromého řidiče, který se mnou vjíždí do areálu Tikalu a naše komunikace se skládá z úsměvů bez společného jazyka, protože já španělsky sice trochu rozumím, ale nemluvím.

Ubytuju se a zamluvím si na příští den výpravu mezi pyramidy s pozorováním východu slunce. Ve 4 hodiny ráno vycházíme. Náš průvodce švihá baterkou napravo a nalevo posléze se dozvídáme, že musi dávat pozor, že v okolí je poměrně hodně jaguárů.

 Vycházíme schody na jednu z pyramid a já najednou pochopím, že jsou tu lidé z celého světa z různých částí a kontinentů a že to ticho, které se náhle rozprostírá do svítání je to, co nás spojuje. A jungle se  probouzí, řvaní opic a siluety stromů vládnou nám.

Ty stromy jsou zde opravdu krasné. Myslím, že to je to, co mě upoutalo jako první. Ty stromy a jejich symbolika. Nejvíc posvátná pro mayskou kulturu je strom Ceiba, symbolizuje žívot i smrt. Travím okolo Tikalu dva dny a stále jen pozoruju tu krásu.

 Při mém odjezdu se rozhodnu v jeden okamžik vystoupit z autobusu v malé vesnici, kterou projíždíme a jakoby mě něco vedlo. Jdu nejdříve k jezeru a pak se jen tak procházím. Mám hlad a tak náhodně vstoupím do jednoho z místních malých hotýlků a v udivení stojím a koukám do zahrady, kde stojí krásná Ceiba kolem které je jasný medicine wheel.

 Koukám na ten zázrak přírody a přemýšlím, co mi to mělo ukázat. Místní číšník mi říká, že majitel hotýlku přijde brzo na oběd.

 Mám tu čest setkat se s Davidem, 85ti letým mužem původem z Floridy,  který se rozhodl strávit a zapustit své vlastní kořeny  v malém městečku v Guatemale. Vypráví mi příběhy z období guerilly, vypráví mi jak se oženil s guatemalskou ženu, s kterou splodil dceru a  později se rozvedl, ale na jejich přátelském vztahu to nic nezměnilo. A nakonec mě provede zahradou a ukazuje mi každý strom, co zasadil. Uprostřed toho všeho Ceiba, krásná a mohutná.

Vypráví mi jak ji zasadil a netušil, že vlastně kolem ní bude jeho život. Stihl právě zde rozjet business v místním hotýlku a zapustit kořeny v tomto místě. Obcházím kolem stromu a je úžasné, co nacházím....symbol čtyř elementů.

 4 světové strany označeny ohněm, blízko jezera odkud vane lehký vítr a to vše spojeno se zeminou, která tuto nádhernou zahradu zrodila, je to asi symbol naší existence-kořeny.

 

 Myslím, že mám před sebou úplně novou cestu, a o to zajímavější, že zcela nepoznanou. Najdu ten klid vlastní duše?

Možná to bude teď mou novou životní etapou, docela se těším, ale trochu se i bojím hlavně sebe zda po těch letech toulání a cestování ještě jsem schopna naléz cestu k tomu místu, kde zasadím svůj strom, ale jak praví citace z mé oblíbené knihy Alchymist : "Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit." 

 

 

 

 

 

Please reload

Featured Posts

Bike, tulips, windmills and Freedom- welcome to Amsterdam

May 3, 2016

1/2
Please reload

Recent Posts